Kohoutí zápasy s pachutí krve - fotoblog
Aréna je nacpaná k prasknutí. Nedělní večer patří mužům.
Do ringu přichází první bojovník.
Protivníkovi je odstraněn chránič z ostruhy, která je ostrá jako břitva.
Moderátor burcuje dav k posledním sázkám.
Někteří jsou vůči jeho výzvám imunní,
jiní se rozhodují, kolik vsadit
a další křičí, aby se na ně nezapomnělo.
Vše je připraveno, zápas může začít.
Kohouti se nejprve rozdráždí, aby se vyburcovala jejich agresivita. Padne pár klovanců, proto jim majitelé rukou chrání oči.
Kohouti mají zakořeněný smysl pro teritoriální chování, takže se přirozeně snaží zlikvidovat narušitele svého území. Před zápasem jsou ještě chvíli drážděni na zemi, majitelé je drží za ocas.
Tak huš, huš a koukej se snažit.
Jde se na věc. Ale občas to vypadá, že někteří bojovníci nemají boj v krvi a chvíli trvá než pochopí, o co tady jde.
Když se rozkoukají, snaží se jeden druhého zastrašit rozčepýřenou hlavou.
Pak to začne létat. Rozpřažená křídla, vytrhané peří, nálety a panický tanec po celém ringu. Ten není moc velký právě proto, aby kohouti začali bojovat co nejdříve.
Křik publika během zápasu úplně utichne,
je slyšet jen svistot křídel.
Vyhraju, nevyhraju?
Zápasy jsou v Evropě oficiálně zakázány od roku 1850, kdy se z bojových kohoutů začala šlechtit výhradně užitková plemena. Do té doby byly např. v Anglii kohoutí zápasy s koňskými dostihy a lovením divé zvěře jednou z nejčastějších zábav šlechticů. Téměř každý rod vlastnil bojové kohouty, někdy i v řádech tisíců kusů.
V průběhu zápasu kohouti padají vyčerpáním a bolestí,
ale rozhodčí je musí vyprovokovat k další akci, protože dokud není vítěze, není konec.
Kohouty proto postrkuje proti sobě, až se začnou klovat a zápas tak může pokračovat.
Utře si ruce od krve a dál sleduje dění v ringu.
Zatímco je zápas v plném proudu, mě zajímá, jak často tady asi myjí sklo, které dělí publikum od bojovníků.
Ještě pár náletů
a je konec. Zápas má svého vítěze
a poraženého.
V současné době se kohoutí zápasy vyskytují na několika místech světa. Na Filipínách jsou dokonce považovány za národní sport. K boji je zapotřebí speciálně šlechtěný kohout, který je mohutnější, vytrvalejší a agresivnější než ten náš. Pokud je úspěšný, je velice ceněn, v tomto druhu zábavy se totiž točí obrovské peníze. Zápasy se v různých zemích liší, např. v Thajsku přišli se zmírněním pravidel - zakázali kovové ostruhy a aby zápas skončil, nemusí být protivník mrtev, ale stačí, když před soupeřem třikrát uteče, silně krvácí nebo není schopen zaujmout bojový postoj.
Někdy to netrvá ani minutu a je rozhodnuto.
Majitel poraženého nasadí chrániče zpět na ostruhy
a do arény vtrhnou uklízeči, aby uklidili před dalším zápasem.
Někteří vyhráli a přijímají výhru.
Hodně, hodně peněz.
Kohouti s lehkým zraněním končí na klíně ošetřovatelce, která je venku před arénou hned po skončení zápasu zašije.
Mají i svého specialistu na složitější operace.
Tak jsi dnes zase vyhrál Pepiku? No jooo, šampion, to víš. Tak zase za týden...
Veronika Havlíková
Leťte do Chile, budete nadšeni - fotoblog
Neskutečně rozmanitá země, kde si vychutnávám vývary z hovězího, steaky přes půl talíře zapíjím skvělým červeným vínem, užívám si sandboarding i lyžování na vrcholcích And, hledám vikuňu, mám opici po popíjení silné pálenky Pisco, obdivuji sto let starou kaktusovou rodinu o tisících členech, čekám na tučňáky, kochám se nekonečnou opuštěnou krajinou, odpočívám na bělostných plážích, jezdím na koni mezi písečnými dunami, bavím se s usměvavými lidmi, a jelikož nestihnu zažít spoustu dalšího, co Chile nabízí, musím se sem co nejdříve vrátit.
Veronika Havlíková
Keukenhof: Největší evropská zahrada - fotoblog
Největší květinový park v Nizozemsku a celé Evropě se rozkládá na třiceti hektarech a kdysi býval součástí hradu Keukenhof. Každý rok zde vykvete šest miliónů květin, zejména tulipánů a narcisů. O park se stará dvacet osm zahradníků, kteří pečují o staleté stromy, jezírka, vodní kanály, čtyři kryté pavilony a překrásné venkovní záhony, jejichž barevnost vytváří téměř umělecká díla. Procházet se můžete po patnácti kilometrech cest v období od března do května.
Veronika Havlíková
Miluji surfování! - fotoblog
Čichla jsem k němu před rokem. Neuměla jsem naskočit na prkno, udržet balanc, natož chytit vlnu. To se rychle změnilo a dnes si neumím představit, že bych nesurfovala. Jeden známý slogan říká: "Life is better when you surf". Svatá pravda.
Veronika Havlíková
Sexy surfařky a další krásy Srí Lanky - fotoblog
Těšila jsem se, až si budu opět užívat lehkost bytí na Srí Lance. Je to tu. A opět je tady tak skvěle, že se mi nechce zpátky.
Veronika Havlíková
Najednou je kohoutková voda špatná? Zase jde jen o prachy
Tento týden jsem zaregistrovala stále se rozšiřující seznam restaurací, které zdarma nabízejí tzv. kohoutkovou vodu. Jako zákazník tento nápad chválím, výrobci se samozřejmě snaží přijít na způsob, jak tuto (pro ně neblahou) situaci zastavit.
Veronika Havlíková
Vážená média, to, co děláte, je hnus
aneb nechte už Bartošovou žít. Iveta je vděčným objektem médií - rozhodně nevede spořádaný život a lze jí zachytit v šílených stavech a situacích. Tak se to děje několik let. To, co ale tento týden média předvádějí, je už opravdu extrém.
Veronika Havlíková
Fascinující Filipíny - fotoblog
Šnorchlování se žralokem velrybím, kohoutí zápasy, surfování, potápění mezi pestrobarevnými rybami a hvězdicemi, největší python a nejmenší primát na světě, Čokoládové hory, motýlí farma, nekonečné pláže s bílým pískem. To a spoustu dalšího Vám nabídnou Filipíny. Zpáteční letenka z Prahy se dá sehnat za 12 000 Kč. Tak proč nevyrazit?
Veronika Havlíková
Světem křížem krážem - fotoblog
Ráda vzpomínám na místa, která jsem měla možnost navštívit. Pojďte se na některá z nich podívat se mnou.
Veronika Havlíková
Perly Vietnamu
Chci vidět jeden ze sedmi přírodních divů světa - dva tisíce zelených ostrovů vystupujících z Jihočínského moře. Není na co čekat. Vyrážím za dalšími krásami Asie.
Veronika Havlíková
Stojí vůbec někdo o ty přihlouplé články o mužích?
Že návody, jak sbalit chlapa, změnit ho nebo z něj udělat ochočené domácí zvířátko, plní stránky ženských časopisů, jsem si už zvykla. Když na mě ale něco podobného vykouklo z dnešního magazínu Mladé fronty, trochu mě to vyděsilo.
Veronika Havlíková
Jak mi na Srí Lance řezali nohu a nejen to
Úrazy se mi vždy vyhýbaly. Na cestách jsem se potýkala pouze s angínou nebo průjmem. Tentokrát mi museli řezat nohu. Ale říká se přece, co tě nezabije, to tě posílí.
Veronika Havlíková
Uvězněni - fotoblog
Pokud máte rádi papoušky, můžete navštívit Venezuelu, kde uvidíte např. aru araraunu, který je v některých státech na hranici vyhubení, ve volné přírodě. Ptáci jsou nejkrásnější, když křižují nebe a štěbetají v korunách stromů. Pro některé bude ale navždy domovem malá a absolutně nedostačující klec. Jen proto, aby se na něj někdo z nás mohl každý den dívat a zkoušel ho naučit pár slov, kterým stejně nerozumí. Ptačí trh v Hong Kongu je takové ptačí vězení. Prodávají se tam desítky ptáků včetně chráněných. Můžete spatřit např. zmiňovaného aru, tukana obrovského, jehož zobák tvoří třetinu délky těla, kakadu bílého, který patří mezi silně ohrožené druhy nebo žaka šedého, který je lidmi považován za "skvělého řečníka".
Veronika Havlíková
Nártoun filipínský desetkrát jinak - fotoblog
Nártoun Filipínský (anglicky Tarsier) je nejmenší primát na světě. Patří mezi ohrožené endemické druhy (jedná se o druh, který se vyskytuje trvale na místě původního vzniku, neměl možnost se přemístit jinam). Na filipínském ostrově Bohol žije jen jediný druh. Měří kolem 15 centimetrů a váží průměrně 120 gramů. Pozoruhodný vzhled nártounů je dán především obrovskýma očima, které jsou nepohyblivé a dohromady váží víc než mozek tohoto živočicha. Dokonalý zrak je nezbytný pro noční způsob života a lovu. Dalším specifikem je obrovská pohyblivost krční páteře, která nártounům umožňuje otáčet hlavou o 180 stupňů na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.
Veronika Havlíková
„Otěhotněla jsem i přes antikoncepci, miláčku.“Pánové, věříte tomu?
Ty případy jsou stejné jako přes kopírák. Potká dívku. Jsou spolu několik měsíců, rok, dva. Vztah klidně plyne. On zrovna neskáče radostí, ale je rád, že má vedle sebe někoho, kdo ho zná a nemusí sedět každý víkend v baru a platit drinky vystajlovaným osmnáctkám, které se hloupě hihňají a jsou dobré akorát na sex. Přece jen je mu už něco málo přes třicet a tohle už má přece za sebou.
Veronika Havlíková
Konec světa už možná začal aneb jak sebou necháváme manipulovat
Konec světa je "velké" téma. Zabývají se jím média z celého světa. Stejná bublina jako prasečí chřipka, která byla zpočátku prezentována jako nová smrtelná epidemie, ale nakonec na ní nezemřelo víc lidí než na obyčejnou chřipku. Mnoho států ze strachu o své spoluobčany (nebo v tom bylo něco jiného?) nakoupilo statisíce vakcín. A pak? Prasečí chřipka zmizela a většina vakcín se vyhodila. Skvělý byznys. Konec světa má přijít 21. prosince, lidé, třeste se!
Veronika Havlíková
Návštěva želví farmy - fotoblog
Na Srí Lance jsou desítky farem, které pomáhají mořským želvám přežít. Pracovníci se snaží místní lidi motivovat, aby želvy a jejich vejce nejedli, a proto je od nich vykupují. Díky tomu např. želví farma v Habaraduwě za dvacet pět let své existence vypustila do oceánu více než půl miliónu želv.
Veronika Havlíková
Exotické Borneo
"Rezervaci ubytování? Tu nemám. Stan je jediná možnost? Dobře. Rezervaci? Tu nemám. Musím spát ve stanu?? Hm. Rezervaci? Tu nemám. Zase stan??? V pětatřiceti stupních? To je opravdu za trest."
Veronika Havlíková
Zanzibar - ostrov hudebního boha
Tento ostrov ležící v Indickém oceánu přibližně třicet pět kilometrů od břehů Afriky by neměl ujít žádnému cestovateli, který se pohybuje ve Východní Africe. Kde jinde najdete rodiště legendy a rajskou přírodu v jednom?
Veronika Havlíková
Chceš zhubnout? Nežer!
Hubnutí je vděčné téma. Před létem plní stránky dámských časopisů rady, jak zhubnout a zformovat svou postavičku dle diktátu módy, po Vánocích jsou to zase návody, jak shodit kila nabraná během svátků, kdy se celý národ cpal bramborovým salátem a cukrovím od babiček.
Veronika Havlíková
Proč děláme milenky?
To je otázka, kterou si kladu vždy, když mi volá některá z kamarádek, jež se honosí tímto ne příliš lichotivým titulem. Pokaždé ta samá pohádka – doma je to úplná hrůza, s manželkou nespím, leze mi na nervy, rozvedu se, to víš, že ano miláčku. Jen mi dej chvíli času. Chvíli? Hm. Chvíle se ve většině případů protáhne na roky, dokud milence nedojdou nervy a milého ženatého nekopne do zadku.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 47
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2525x