Proč děláme milenky?

To je otázka, kterou si kladu vždy, když mi volá některá z kamarádek, jež se honosí tímto ne příliš lichotivým titulem. Pokaždé ta samá pohádka – doma je to úplná hrůza, s manželkou nespím, leze mi na nervy, rozvedu se, to víš, že ano miláčku. Jen mi dej chvíli času. Chvíli? Hm. Chvíle se ve většině případů protáhne na roky, dokud milence nedojdou nervy a milého ženatého nekopne do zadku.

Nechápu nás. Jsme ochotny dělat matrace mužům, kteří z devadesáti devíti procent nikdy nebudou naši. Kam jsme daly sebeúctu?  Proč nepřemýšlíme nad tím, že jednou budeme taky vdané, a kdyby nám za chlapem lezla nějaká baba, ani trochu by se nám to nelíbilo? Ale teď, když jsme mladé, krásné a nemusíme přemýšlet nad tím, že už bychom měly rodit, to se nám to svádí a užívá pozornosti zadaných mužů. Dušička se nám jenom tetelí a máme pocit, že jsme ty lepší a krásnější, protože té, kterou má doma, neumí být věrný.

Jsme naivní a hloupé. Uvěřit tomu, že chlap odejde od manželky a rodiny může jen blázen. Proč by to dělal? Doma má full servis, zázemí, ženu,  která ho zná roky a nemusí před ní hrát divadlo o své dokonalosti a čepýřit se jako páv. Ženu, která mu uvaří a nemusí jí pokaždé vodit do nóbl restaurací. Ženu, která mu nebude vyčítat, když si před ní uprdne. Ženu, která bude vděčná, že jí přinese jednou za půl roku pugét a nebude očekávat kabelku od Vuittona. Ženu, která to, že je unavený a nemá chuť na sex, nebude brát jako selhání a zkažení večera, ale s úsměvem to pochopí. Ženu, před kterou může být prostě takový, jaký doopravdy je.

Přehnané? Možná trochu. Faktem ale zůstává, že kdyby neexistovaly tyhle typy bab, muži by měli po ptákách. To nám ale nedochází. Jsme dál ochotné utápět se v slzách, hypnotizovat telefon poté, co jsme mu desetkrát volaly a on to nevzal, zuřit, když nám suše oznámí, že tento víkend jede s manželkou do Krkonoš, trpět představami, jak usíná a probouzí se vedle své ženy, věřit tomu, že s manželkou skutečně nespal, doufat, že tento týden přijede, jak slíbil, přetrhnout se přípravami na perfektní večer jen proto, abychom slyšely, jak jsme skvělé a lepší než ta, kterou má doma. A vůbec nám nedochází, že od ní neodejde, protože nás má jen k vytržení ze stereotypu, strávení pár příjemných chvil, postěžování si a k růstu svého ega.

Nebuďme naivní milé ženy. Málokterá milenka dosáhne u jednoho a toho samého muže statusu manželky.

A pokud přece jen o roli milenky stojíte, dodržujte určitá pravidla. Nevolejte mu brzy ráno a po šesté večer, neptejte se ho, jestli to má doma dobré a jestli s manželkou spí - on samozřejmě odpoví, že doma to je mizérie a s manželkou nespí nebo spí jen proto, že ona chtěla a on přitom nechtěl vůbec nebo myslel na Vás, ale všechny v hloubi duše víme, jaká je pravda. Jen potřebujeme tyhle lži slyšet. Neuhánějte ho, když se Vám dlouho neozývá, nedělejte scény a nic mu nevyčítejte. Vy jste do této role šla dobrovolně. Takže ji hrajte podle nepsaných, ale staletí daných pravidel.