Konec světa je "velké" téma. Zabývají se jím média z celého světa. Stejná bublina jako prasečí chřipka, která byla zpočátku prezentována jako nová smrtelná epidemie, ale nakonec na ní nezemřelo víc lidí než na obyčejnou chřipku. Mnoho států ze strachu o své spoluobčany (nebo v tom bylo něco jiného?) nakoupilo statisíce vakcín. A pak? Prasečí chřipka zmizela a většina vakcín se vyhodila. Skvělý byznys. Konec světa má přijít 21. prosince, lidé, třeste se!
Média umí skvěle rozvířit paniku. Občas mám pocit, že cílem nejen televizních zpráv je co nejvíc lidi vystrašit. Konec světa se blíží. Někteří jedinci si nechávají stavět bunkry, nakoupí zásoby jídla a mají pocit, že jako jediní na světě přežijí tu apokalyptickou hrůzu. Jiní se tím baví a této zprávě samozřejmě nevěří. Jisté ale je, že kdyby s touto informací nepřišla média a neudělala z toho takovou bublinu, nikdo by to neřešil. Všichni ví, že pokud by něco takového hrozilo, podnikaly by se jiné kroky než psaní článků a reportáže, které mají vesměs stejnou náplň - coby kdyby. Ale něčím se ty stránky a minuty v čas předvánoční vyplnit musí, a tak se na nás téma konce světa valí ze všech stran.
Televize, noviny a internet mají obrovskou sílu. Obchodují se strachem. Maminky aby se bály každého psa, který kolem nich projde, protože psi teď překvapivě stále útočí na děti. Přinejmenším několikrát týdně z televizní obrazovky. Přestaneme kupovat hovězí, protože bychom mohli dostat nemoc šílených krav. Začneme brát útokem lékárny, protože začíná chřipkové období. Nakoupíme vajíčka do zásoby, protože jejich cena se má několikanásobně zvýšit. Vezmeme si hypotéku teď, protože za půl roku bude vyšší úrok. Bojíme se každého Roma, protože by nás mohl přinejmenším okrást. Díky Bohu, že nežijeme v Americe, když se v jejich školách dějí taková zvěrstva. A ať žije Česká republika, vždyť se tady vlastně máme všichni tak dobře. Občas si říkám, že když něčemu věří tolik lidí, a tak moc se o tom mluví, musí to přece být pravda. Je to ale skutečně tak? Možná si to ani neuvědomujeme, ale naše chování je ovlivněno z velké části právě zprávami, které nám servírují média.
Všichni doufáme, že se něco stane. Že přijde nějaký zlom a svět se změní. Někteří si ten konec světa i přejí. Máme vše, ale necítíme se šťastní. Hledáme smysl života. Pravda, ještě na tom nejsme tak špatně jako v USA, kde má téměř každý svého psychologa. Ale. Trávíme hodiny v práci, která nás nenaplňuje, jen abychom vydělali peníze, které utratíme za věci, jež vlastně nepotřebujeme. Před Vánocemi si bereme půjčky, protože dítěti pod stromeček přece nemůžu koupit dvě knížky a tričko, když jeho kamarádi dostanou nový iPhone 5. Hledáme důvody naší nespokojenosti, obviňujeme sebe i okolí. A snažíme se najít rady. Co třeba citáty na Facebooku nebo knihy typu Debordelizace hlavy, Osm tajemství úspěchu, Aby vše klapalo, Hlas poznání či Jak překonat starosti a stres? Ty přece zaručeně poradí a pomohou. Kdo by nezaplatil za návod, díky kterému bude šťastný? A peníze z našich kapes se opět daří vytáhnout.
Konec světa jako přeměna společnosti už začal. A jsem zvědavá, jak skončí.
