Zanzibar - ostrov hudebního boha
Přilétáme do Dar es Salaamu v Tanzanii. Druhý den máme v plánu přesun na ostrov Zanzibar. Taxíkem se necháváme odvézt do přístavu, jízda městskou hromadnou dopravou je totiž chaotická, vyznat se v ní zabere hodně času a i tak nemáte jistotu, že skončíte na místě, kam se dopravit chcete. Všude postávají skupinky mužů čekající hlavně na turisty a předhánějící se v prodeji lodních lístků. I když se snažíme, nevyhneme se jim. Muži se strkají, překřikují a asi deset z nich nás obstoupí hned, jak vystrčíme hlavu z auta. Jednoho, který na nás působí nejserióznějším dojmem, následujeme do kanceláře. Z průvodce víme, že cesta rychlou lodí trvá dvě hodiny a stojí čtyřicet dolarů. "Loď odplouvá za chvíli, je to ta rychlá, cesta trvá jen hodinu a cena je čtyřicet dolarů," říká muž. Hned poté nás za stálého popohánění, aby prý loď neodplula bez nás, odvádí na můstek. Pak bez rozloučení zmizí. Rozhlížím se kolem sebe a zjišťuji, že ve frontě dlouhé několik desítek metrů jsme jediní běloši. Začínám tušit podvod. A taky, že ano. Loď je sice přistavena, ale rozhodně neodplouvá. Dvě hodiny do ní muži nakládají pytle rýže a krabice s potravinami. Plavba nakonec trvá pět hodin místo slibovaných dvou. Ani nás to nepřekvapuje. Na cestách se často setkávám s tím, že na mně chce někdo vydělat. Lístek na pomalou loď, kterou jsme nakonec jeli, měl stát jen dvacet pět dolarů na osobu. Přeplatili jsme tak o třicet dolarů a přispěli místnímu podvodníkovi. Skvělý výdělek za pár minut pro člověka, jehož spoluobčané mají průměrný měsíční příjem padesát dolarů na osobu.
Hned po vystoupení z lodi v Zanzibaru vidím informační stánek pro turisty. Vláda ví, jak to tady chodí a raději platí úředníky, kteří turistům přímo objednají ubytování v hotelu, zařídí pronájem motorky nebo zorganizují výlet než aby turisté byli obelháváni a platili navíc za zprostředkování služeb. Ubytovali jsme se v hotelu ve staré části města, tzv. Stone Townu, jež byla v roce 2000 zapsána do světového dědictví UNESCO. V desítkách uliček, které jsou v mých očích všechny stejné, nejsem schopna najít tu, která vede zpět do hotelu. Opět se utvrzuji v tom, že můj orientační smysl je na bodu mrazu. Během procházky po městě se na nás zavěsí otrhaný starší muž. Je jasné, že chce peníze. Nabízí se pro roli průvodce. Přijímáme, i když pochybujeme, že se něco dozvíme. Asi hodinu se procházíme úzkými uličkami, které jsou lemovány vysokými domy, a tak je většina z nich ponořena do stínu bez přítomnosti slunečních paprsků. Loučíme se bohatší o mnoho informací. Například, že město zažilo perskou, arabskou i koloniální dobu, která se projevila hlavně na architektuře. Pro Stone Town jsou typické zejména masivní dveře s vyřezávanými motivy, které byly způsobem, jak dát najevo vznešenost sídel, do nichž byly bránou. Sloužily také jako obrana proti rozzuřeným válečným slonům. Většina dveří je starší 150 let a v dobrém stavu zůstává díky kvalitnímu dřevu z chlebovníku, teaku, sezamu (dováženého z Indie) nebo durianu, které je odolné vůči termitům a vodě. Motiv lana nebo řetězu vyřezaný do rámu představoval symbolickou ochranu proti zlu.
Většinovou část příjmů ostrova tvoří turismus, a možná to je důvod, proč jsme se s nevraživostí u místních obyvatel nesetkali, naopak. Jsou laskaví, přátelští, ochotni pomoci. Rádi se s námi zastavují na ulici a ptají se, jak se nám na ostrově líbí nebo odkud jsme. Když zjistí, že z České republiky, nadšeně vyhrknou jména známých českých fotbalistů. Typický je pozdrav Jambo (ahoj) a Hakuna matata, což znamená pohoda, žádný spěch a je tím míněno, že si máte pobyt na ostrově pořádně a bez zbytečných nervů užít. Jsou rádi, když použijeme alespoň nějaké slovíčko v jejich jazyce, v tomto případě ve svahilštině. Stačí pozdrav nebo poděkování, ocení to. Nechť je příkladem situace, kdy jsem si kupovala sušenou rybu na trhu a anglicky se zeptala asi sedmdesátileté stařenky na cenu. Svahilsky se začala zlobit. Domyslela jsem si, že říkala něco ve smyslu:"Když to neumíš říci svahilsky, tak sem nelez." Paní sedící vedle ní jí to přeložila, takže jsem dostala rybu a poděkovala svahilsky. Stařenka v tu chvíli roztáhla ústa do širokého úsměvu, který mě opravdu zahřál u srdce.
Nejlepší způsob, jak vidět z ostrova co nejvíce, je půjčit si motorku. Během dvou dnů projíždíme severní a východní část ostrova. Severní pláže jsou z města Zanzibar vzdáleny kolem šedesáti kilometrů, východní ještě méně. Hlavní silnice jsou široké a v perfektním stavu. Jedeme skrz palmovou džungli a míjíme vesničky s mávajícími dětmi. Nacházíme nekonečně dlouhé opuštěné pláže s bílým jemným pískem. Moře je azurové a teplé, ale nevýhodou jsou extrémně velké odlivy, takže pokud máte strach vzdálit se několik stovek metrů od břehu, moc si nezaplavete.
Plavky jsou tolerovány v hotelových komplexech, ale já se koupala na obyčejných plážích u vesnic, a proto jsem vždy měla zahalena ramena a nohy - více než 90% obyvatel ostrova jsou muslimové, jejichž kulturu a naboženství respektuji. Na jedné z pláží narážíme na dalšího "dobráka". Nabízí nám tříchodové menu složené z místních specialit v restauraci s výhledem na moře. S dobrým pocitem, že jsme cenu usmlouvali na třetinu původní částky, ho následujeme. Míjíme několik restaurací na pláži, a když se začneme vzdalovat od moře, tušíme další podvod. Končíme v chýši, kde obědvají místní obyvatelé. majitelka ledabyle stírá ze stolu zbytky masa, odhání mouchy a na stůl pokládá talíř s porcí rýže a vařenými fazolemi, misku omáčky s masem a nakrájené mango. Najíme se ale výborně a máme zase další zážitek k dobru.
Kousek od hotelu se nachází velké tržiště. Každý den v podvečer lidé rozkládají dřevěné stolky, připravují nízké židle a nádobí. Oheň hoří pod velkými hliníkovými konvicemi plnými mléka nebo čaje, pod grilem s rybami nebo kukuřičnými klasy. Pouze plamínky svíček a ohně osvětlují toto místo a stíny se mihotají ve tvářích lidí. Od prvního dne jíme u stánku, kde pracuje mladý černošský chlapec. Servíruje placky, které vypadají a chutnají jako naše palačinky, jen nejsou ze sladkého těsta. K tomu nalévá horké mléko s cukrem nebo kořeněný čaj s mlékem. Kromě vařeného jídla se zde dá nakoupit také čerstvé ovoce, zelenina, ryby, káva, sypaný čaj a koření.
Milovníci skupiny Queen si přijdou na své v baru Freddieho Mercury na dlouhé písečné pláži lemující hlavní třídu. Objednávám si výbornou kávu servírovanou v konvičce, s kalíškem slazeného mléka a sirupem z cukrové třtiny a prohlížím fotografie kapely z dob její největší slávy, kreslené portréty zpěváka a trička s nápisem Queen. Na ostrově se nachází hned několik rodinných domů tohoto slavného zpěváka a jejich majitelé se předhánějí v tom, který že je ten pravý. Zpěvák žil na ostrově pouhých devět let a pak ho rodiče poslali na studia do Indie. I přesto se z jeho jména snaží místní obyvatelé těžit.
Naneštěstí jsme pobyt na Zanzibaru zařadili na začátek našeho měsíčního putování po Africe. Jak by se relax na tomto ostrově plném milých lidí býval hodil na jeho konci! Cestování po Tanzanii a Keni totiž bylo hodně náročné a po návratu domů jsem byla zralá na další dovolenou.
pro Koktejl
Veronika Havlíková
Leťte do Chile, budete nadšeni - fotoblog
Neskutečně rozmanitá země, kde si vychutnávám vývary z hovězího, steaky přes půl talíře zapíjím skvělým červeným vínem, užívám si sandboarding i lyžování na vrcholcích And, hledám vikuňu, mám opici po popíjení silné pálenky Pisco, obdivuji sto let starou kaktusovou rodinu o tisících členech, čekám na tučňáky, kochám se nekonečnou opuštěnou krajinou, odpočívám na bělostných plážích, jezdím na koni mezi písečnými dunami, bavím se s usměvavými lidmi, a jelikož nestihnu zažít spoustu dalšího, co Chile nabízí, musím se sem co nejdříve vrátit.
Veronika Havlíková
Keukenhof: Největší evropská zahrada - fotoblog
Největší květinový park v Nizozemsku a celé Evropě se rozkládá na třiceti hektarech a kdysi býval součástí hradu Keukenhof. Každý rok zde vykvete šest miliónů květin, zejména tulipánů a narcisů. O park se stará dvacet osm zahradníků, kteří pečují o staleté stromy, jezírka, vodní kanály, čtyři kryté pavilony a překrásné venkovní záhony, jejichž barevnost vytváří téměř umělecká díla. Procházet se můžete po patnácti kilometrech cest v období od března do května.
Veronika Havlíková
Miluji surfování! - fotoblog
Čichla jsem k němu před rokem. Neuměla jsem naskočit na prkno, udržet balanc, natož chytit vlnu. To se rychle změnilo a dnes si neumím představit, že bych nesurfovala. Jeden známý slogan říká: "Life is better when you surf". Svatá pravda.
Veronika Havlíková
Sexy surfařky a další krásy Srí Lanky - fotoblog
Těšila jsem se, až si budu opět užívat lehkost bytí na Srí Lance. Je to tu. A opět je tady tak skvěle, že se mi nechce zpátky.
Veronika Havlíková
Najednou je kohoutková voda špatná? Zase jde jen o prachy
Tento týden jsem zaregistrovala stále se rozšiřující seznam restaurací, které zdarma nabízejí tzv. kohoutkovou vodu. Jako zákazník tento nápad chválím, výrobci se samozřejmě snaží přijít na způsob, jak tuto (pro ně neblahou) situaci zastavit.
Veronika Havlíková
Kohoutí zápasy s pachutí krve - fotoblog
Kohoutí zápasy (cockfighting), které jsem viděla na Filipínách, jsou zábavou určenou v drtivé většině mužům. Pořádají se zpravidla jednou týdně a během těch dvou hodin jsem se opravdu nenudila. Pro někoho to může být drastický a nepřijatelný způsob zábavy, pro Filipínce je to ale něco jako pro nás koukání na fotbal. Tedy kromě utopence a piva. Jinak v nich kohoutí zápasy probouzejí stejné emoce, překřikují se, nadšeně uzavírají sázky, každý má svého favorita, kterému naplno fandí a když ten jejich oblíbenec zrovna nevyhraje, mají zkažený večer.
Veronika Havlíková
Vážená média, to, co děláte, je hnus
aneb nechte už Bartošovou žít. Iveta je vděčným objektem médií - rozhodně nevede spořádaný život a lze jí zachytit v šílených stavech a situacích. Tak se to děje několik let. To, co ale tento týden média předvádějí, je už opravdu extrém.
Veronika Havlíková
Fascinující Filipíny - fotoblog
Šnorchlování se žralokem velrybím, kohoutí zápasy, surfování, potápění mezi pestrobarevnými rybami a hvězdicemi, největší python a nejmenší primát na světě, Čokoládové hory, motýlí farma, nekonečné pláže s bílým pískem. To a spoustu dalšího Vám nabídnou Filipíny. Zpáteční letenka z Prahy se dá sehnat za 12 000 Kč. Tak proč nevyrazit?
Veronika Havlíková
Světem křížem krážem - fotoblog
Ráda vzpomínám na místa, která jsem měla možnost navštívit. Pojďte se na některá z nich podívat se mnou.
Veronika Havlíková
Perly Vietnamu
Chci vidět jeden ze sedmi přírodních divů světa - dva tisíce zelených ostrovů vystupujících z Jihočínského moře. Není na co čekat. Vyrážím za dalšími krásami Asie.
Veronika Havlíková
Stojí vůbec někdo o ty přihlouplé články o mužích?
Že návody, jak sbalit chlapa, změnit ho nebo z něj udělat ochočené domácí zvířátko, plní stránky ženských časopisů, jsem si už zvykla. Když na mě ale něco podobného vykouklo z dnešního magazínu Mladé fronty, trochu mě to vyděsilo.
Veronika Havlíková
Jak mi na Srí Lance řezali nohu a nejen to
Úrazy se mi vždy vyhýbaly. Na cestách jsem se potýkala pouze s angínou nebo průjmem. Tentokrát mi museli řezat nohu. Ale říká se přece, co tě nezabije, to tě posílí.
Veronika Havlíková
Uvězněni - fotoblog
Pokud máte rádi papoušky, můžete navštívit Venezuelu, kde uvidíte např. aru araraunu, který je v některých státech na hranici vyhubení, ve volné přírodě. Ptáci jsou nejkrásnější, když křižují nebe a štěbetají v korunách stromů. Pro některé bude ale navždy domovem malá a absolutně nedostačující klec. Jen proto, aby se na něj někdo z nás mohl každý den dívat a zkoušel ho naučit pár slov, kterým stejně nerozumí. Ptačí trh v Hong Kongu je takové ptačí vězení. Prodávají se tam desítky ptáků včetně chráněných. Můžete spatřit např. zmiňovaného aru, tukana obrovského, jehož zobák tvoří třetinu délky těla, kakadu bílého, který patří mezi silně ohrožené druhy nebo žaka šedého, který je lidmi považován za "skvělého řečníka".
Veronika Havlíková
Nártoun filipínský desetkrát jinak - fotoblog
Nártoun Filipínský (anglicky Tarsier) je nejmenší primát na světě. Patří mezi ohrožené endemické druhy (jedná se o druh, který se vyskytuje trvale na místě původního vzniku, neměl možnost se přemístit jinam). Na filipínském ostrově Bohol žije jen jediný druh. Měří kolem 15 centimetrů a váží průměrně 120 gramů. Pozoruhodný vzhled nártounů je dán především obrovskýma očima, které jsou nepohyblivé a dohromady váží víc než mozek tohoto živočicha. Dokonalý zrak je nezbytný pro noční způsob života a lovu. Dalším specifikem je obrovská pohyblivost krční páteře, která nártounům umožňuje otáčet hlavou o 180 stupňů na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.
Veronika Havlíková
„Otěhotněla jsem i přes antikoncepci, miláčku.“Pánové, věříte tomu?
Ty případy jsou stejné jako přes kopírák. Potká dívku. Jsou spolu několik měsíců, rok, dva. Vztah klidně plyne. On zrovna neskáče radostí, ale je rád, že má vedle sebe někoho, kdo ho zná a nemusí sedět každý víkend v baru a platit drinky vystajlovaným osmnáctkám, které se hloupě hihňají a jsou dobré akorát na sex. Přece jen je mu už něco málo přes třicet a tohle už má přece za sebou.
Veronika Havlíková
Konec světa už možná začal aneb jak sebou necháváme manipulovat
Konec světa je "velké" téma. Zabývají se jím média z celého světa. Stejná bublina jako prasečí chřipka, která byla zpočátku prezentována jako nová smrtelná epidemie, ale nakonec na ní nezemřelo víc lidí než na obyčejnou chřipku. Mnoho států ze strachu o své spoluobčany (nebo v tom bylo něco jiného?) nakoupilo statisíce vakcín. A pak? Prasečí chřipka zmizela a většina vakcín se vyhodila. Skvělý byznys. Konec světa má přijít 21. prosince, lidé, třeste se!
Veronika Havlíková
Návštěva želví farmy - fotoblog
Na Srí Lance jsou desítky farem, které pomáhají mořským želvám přežít. Pracovníci se snaží místní lidi motivovat, aby želvy a jejich vejce nejedli, a proto je od nich vykupují. Díky tomu např. želví farma v Habaraduwě za dvacet pět let své existence vypustila do oceánu více než půl miliónu želv.
Veronika Havlíková
Exotické Borneo
"Rezervaci ubytování? Tu nemám. Stan je jediná možnost? Dobře. Rezervaci? Tu nemám. Musím spát ve stanu?? Hm. Rezervaci? Tu nemám. Zase stan??? V pětatřiceti stupních? To je opravdu za trest."
Veronika Havlíková
Chceš zhubnout? Nežer!
Hubnutí je vděčné téma. Před létem plní stránky dámských časopisů rady, jak zhubnout a zformovat svou postavičku dle diktátu módy, po Vánocích jsou to zase návody, jak shodit kila nabraná během svátků, kdy se celý národ cpal bramborovým salátem a cukrovím od babiček.
Veronika Havlíková
Proč děláme milenky?
To je otázka, kterou si kladu vždy, když mi volá některá z kamarádek, jež se honosí tímto ne příliš lichotivým titulem. Pokaždé ta samá pohádka – doma je to úplná hrůza, s manželkou nespím, leze mi na nervy, rozvedu se, to víš, že ano miláčku. Jen mi dej chvíli času. Chvíli? Hm. Chvíle se ve většině případů protáhne na roky, dokud milence nedojdou nervy a milého ženatého nekopne do zadku.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 47
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2525x