Hubnutí je vděčné téma. Před létem plní stránky dámských časopisů rady, jak zhubnout a zformovat svou postavičku dle diktátu módy, po Vánocích jsou to zase návody, jak shodit kila nabraná během svátků, kdy se celý národ cpal bramborovým salátem a cukrovím od babiček.
Ve výlohách lékáren visí plakáty s fotkami žen, které se spokojeně usmívají a slogan přesvědčuje, jak snadno zhubly díky tabletkám XY, v televizi nám stále představují nějaké jogurty s živými kulturami, díky kterým nebudeme nafouklí a budeme lépe trávit nebo stroje, které nám během několika týdnů zformují těla do podoby Claudie Schiffer nebo Stallona.
Na touze lidí zhubnout se neskutečně vydělává. Vydělává se na lidské hlouposti. Jsme ochotni uvěřit, že ta pilulka, jogurt nebo stroj nám pomůže shodit kila, která jsme si během let nastřádali. Skutečnost je mnohem jednodušší a levnější, pro většinu lidí ale nemožná. Chcete zhubnout? Pak je pouze třeba vyvážit poměr přijímané energie a její výdej. Když sedím celý den v kanceláři a téměř se nehnu, nedám si k snídani tři rohlíky s vlašákem, k obědu guláš se šesti a večer u televize pivečko s tlačenkou. Jsme pohodlní omezit se v příjmu jídla, chceme jíst to, co nám chutná a v jakémkoliv množství, ale nechceme vykonávat nějaký pohyb či sport. Pak se nemůžeme divit. Někdo může být nemocný. Pár procent takových lidí mezi námi je. Ale zbytek? Naše nadváha, to jsou jen vyžraná kila navíc. Tuto základní rovnici jsme stále nepochopili. Většina Asiatů je štíhlá. Američané zase patří mezi nejobéznější národy světa. Kdyby jedli třikrát denně rýži v normálních porcích jako např. Číňané, jistě by tomu tak nebylo.
Kdysi nějaký člověk v inzerátu nabízel zaručenou radu, jak zhubnout. Za nemalé peníze pak na zájemce čekala ve schránce obálka. Když jí otevřel, uvnitř byl jeden list papíru, na kterém stálo: „Nežer“. Rada nad zlato, řekla bych.
